Panuška Jaroslav (1872–1958)
Na Akademii studuje od roku 1889 u Pirnera, v roce 1891 přechází k Mařákovi, kde setrval do roku 1896. Baladický romantik, malíř pohádkových výjevů a strašidel (Umrlec jde si v noci pro svoji lebku, Čarodějnice, Vodník, Duch mrtvé matky a další). Od roku 1907 se odvrací od tradičních, mařákovsky lomených tónů a přechází k impresionistickému popisu české krajiny.
V roce 1923 se usadil v Kochánově u Světlé nad Sázavou. Tato oblast se mu postupem času stává jedinou inspirací pro jeho díla. V jeho obrazech se také výrazně projevuje jeho vášeň – archeologie, vznikají tak pohledy do dávné historie – pravěká hradiska, slovanské osady, zříceniny hradů. Panuška svým dílem bezesporu patří mezi nejpozoruhodnější Mařákovy žáky.
